→ FF - Jasper, přízrak od Jezera smrti

11. března 2009 v 18:50 | Dark-Black alias "Blacky" |  → FanFictions

































Pomalými kroky se blížím ke dveřím svého domu.Vím že tam na mě nikdo nečeká...Matka i otec- oběti dopravní nehody se nevrátí, a já zůstala sama zde.Protože jsem plnoletá, můžu si dělat co chci...Projdu rozvrzanou bránou, která se skládá z mříží, různě propletených do sebe.Strčím klíč do zámku velikých těžkých dveří a vejdu do domu.Vyzuju si botky a spěchám do svého pokoje.Vím, že by mě naši rozčtvrtili, kdyby viděli, co jsem s domem po jejich smrti provedla.Všechny zdi jsem nechala nalíčit na černo, tak jako tomu bylo, když jsme se sem nastěhovali. ...Tenkrát, před dvěma roky, otec dostal novou práci v městečku Cold Season.Stěhovali jsme se tady, na druhý konec světa kvůli práci a to mi nikdy nepřišlo k chuti...Nenáviděla jsem to tady... Malíři se tomu sice divili, že zase nechávám malovat vše znova na původní barvy - černá a krvavě červená.Červeně jenom linky kousek pod stropem a na okrajích zdí.Navíc, nikdy nezatápím.Teplo nenávidím víc, než Cold Season.Možná se mi leckdo bude divit, že se neodstěhuju, když to tady nemám ráda.Tahle možnost mě napadla, ale už jsem nechtěla ze zajetých kolejí vybočovat.Než si dodělám maturitu, jsou dva roky, takže víc než dost na to, abych se nakonec rozmyslela, co chci dělat a co udělám... Shodím ze sebe dlouhé kalhoty a kabát.Navleču se do černých tepláků a rovněž černého tílka.Věci shrnu do skříně, kterou pevně zamknu. Jdu do kuchyně a z ledničky vytáhnu svoji oblíbenou porci masa.Možná byste mě tipovali na nějakou vegetariánku, která si potrpí jen na bezmasou stravu a bez hrášku je jako bez nohy...Já mnohem raději lehce osmahlý plát krvavého steaku. Udělám si jídlo a sednu si ke stolu.Zadívám se na obraz na stěně, nikdy jsem nepřišla na to, co to vlastně znamená.Vlastně je mi to jedno.Když dojím, trochu pouklízím a narvu špinavé oblečení do pračky.Zjistím, že je půl sedmé večer.Jelikož se blíží zima, už bývá brzo tma. Obuju si pevné vysoké boty a na černou mikinu si obleču jen lehkou černou bundu.Výjdu z domu a běžím za dům do lesa.Asi deset metrů po chodníku stojí stavba.Vejdu dovnitř a za chvíli výjdu ven, s vysokým černým hřebcem plemene Luisitano.Lehce se vyhoupnu do sedla na jeho měkkém hřbetu a popadnu otěže.Jemně ho pobídnu bičíkem a kůň se vydá krokem ven z lesa.Objedu dům a po cestičce zajíždím na turistickou cestu, ze které jsem poté odbočila na chodníček místních divokých zvířat.Klusem jedu kolem jezera, jehož voda je temná a silně ledová.Tomuto jezeru se říká Černé jezero nebo Jezero smrti.Pomalu dojíždím na rozlehlou louku.Ještě nikdy jsem na koni nebyla tak daleko, jako teď.Vždycky mě vyhnaly pálivé paprsky horkého slunce.Dnešní noc vypadala klidně, ale schyluje se k dešti.Poznám to podle vzduchu.Zastavím koně a rozhlížím se kolem.Louka, kolem ní les.Jen ve tří čtvrtinách louky se zdálo, že je tam nějaká říčka nebo větší potok.Rozhodla jsem se, že si to zde prohlédnu.Jela jsem po krajích lesa.Pak jsem ale na mýtince kousek ode mě uviděla temnou postavu, která klečela na zemi.Slezla jsem dole z koně a pomalu se blížím za tou postavou.Když jsem byla asi dva kroky od ní, uviděla jsem, že se zakusuje do krku mrtvé laně. Pod nohou mi praskla větvička a do zad mi zafoukal vítr.Postava se rychle napřímila a otočila se.Uviděl mě.Od smyslných rtů mu odkapávala krev mrtvého zvířete.Na hlavě měl kápi, která mu padala až k nosu, z ramenou mu visel dlouhý plášť.Byla jsem jako zkamenělá, nemohla jsem se pohnout. On na mě nebezpečně vycenil zuby.Tentokrát jsem se dala do běhu.Rychle jsem pískla, kůň přiběhl ke mně, já na něj vyskočila.Ohlédla jsem se.On pomalým krokem šel za mnou.Vší silou jsem koně kopla do žeber.Hřebec bolestně zaržál a tryskem se řítil přes louku zpět, směrem k turistické stezce.Teprve když jsem byla doma na zahradě jsem si vydechla.Nikde kolem toho mladíka nebylo vidět.Svezla jsem se na zem z koně a dopadla jsem na záda na tvrdou zem.Byl to sen?Tak sakra, ať se vzbudím...Ne.Kůň který netrpělivě dupal trávu kolem mého těla, mě ujistil, že to sen nebyl...No co už, třeba to byl jen nějaký člen sekty.Už jsem se tím nechtěla dál zaobírat.Vstala jsem a koně jsem zavedla do stáje, kde jsem ho odstrojila a nakrmila.Pak jsem se vydala domů.Po dlouhé době jsem si sedla k notebooku a šla jsem na internet.Promazala jsem emaily, četla jsem si různé prkotiny, jen abych nemyslela na to, co se mi stalo před chvílí.Rozklikla jsem si zprávy z okolí Cold Season.Už z titulku první zprávy se mi zvedl žaludek - "Záhadné mizení divoké zvěře v Cold Season".Vztekle jsem notebook zaklapla a šla jsem do koupelny.Strhla jsem ze sebe oblečení, vlezla do ledové vody pod sprchu a pak jsem se oblékla do černého tílka a kraťasů.Vytáhnu vše z pračky.Všechno oblečení, které vlastním je černé, takže je pro mě jedno, jestli se mi od sebe jednotlivé kusy nezabarví.Pověsila jsem je na šňůru a šla jsem do postele.Lehla jsem si a pomalu usínám, když uslyším děsivé řehtání mého koně.Ihned jsem na nohou a utíkám bosá po zahradě ke stáji.Dveře jsou otevřené, kůň vyděšeně skáče a snaží se dostat od dvířek vedoucích do seníku.Vezmu vidle a jdu k dveřím.Otevřu je ale seník je prázdný - až na díru ve střeše.Tudy asi někdo utekl.Ujištěná, že zde nikdo není jsem přistoupila se koni.Podívám se jestli se mu nic nestalo.Na krku měl jen dvě dírky ze kterých mu proudila krev.Bylo to jako kousnutí od velkého hada.Ošetřila jsem ho a pak jsem ho odvedla k sousedům do stáje, kde měli jedno prázdné stání.Na lístek jsem napsala, že si pro koně příjdu, že potřebuju opravit stáj.Pak jsem se tiše vydala domů.Na dveřích byl pověsený lístek: "Vrátím se!" Ach bože...Papír jsem skrčila a spálila ho.Pak jsem ulehla do postele.Ráno jsem se probudila kolem oběda.Měla jsem dobrou náladu, jako kdyby se nic nestalo.Oblékla jsem se, po snídani jsem šla k sousedům pro koníka, kterého jsem nechala běhat po zahradě, zatímco jsem uklízela stáj, kdy byly stopy po včerejším souboji koně s tím přízrakem... V podvečer jsem vzala vodítko a připnula ho koni na ohlávku.Vydala jsem se znova na turistickou stezku, tentokrát ale na opačný konec včerejší trasy.Vydala jsem se na jiný chodník.Tudy jsem dojela k chaloupce starého indiána.Když mě viděl, s úsměvem mě pustil do dvoru. "Vítej děvče..." "Zdravím Akko." Oplatím mu úsměv a seskočím z koně. "Vidím že nejedeš jen tak..." řekl. "Ano, nejedu.Potřebuju radu..." "Vše pro tebe.." usmál se.Myslím, že jsem jeho oblíbenec, jelikož já jediná z celého města ustála jeho "Ďábelské nápoje".Ve skutečnosti to byl jen dost silná pálenka...a dobrá! "Potřebovala bych, abyste se podíval na zranění mého koně..." sundala jsem hřebci náplast z rány na krku.Akka si ránu pořádně prohlédl. "Ó ne..." zašeptal. "Možná si o mě budete myslet že jsem blázen, ale myslím, že mě pronásleduje nějaký přízrak..." svěřila jsem mu. "Ne, blázen nejsi.Nejsi ani daleko od pravdy...Tohle je opravdu kousnutí přízraka.Přízraka lesů a zemřelých...:" šeptal tiše.Pak koni přiložil k ráně nějaké byliny a přelepil náplastí. "Bude zdravý...Ale ty, dávej na sebe pozor..." kývl na mě. "Díky, Akko." Vyhoupla jsem se na hřebce a klusem jsem mířila ven z lesa.Koně jsem nakrmila a pak jsem se vykoupala.Došla jsem do pokoje a zavřela za sebou dveře.Pak se mě chytil zvláštní pocit.Zůstala jsem stát na místě, ztvrdlá.Jen jsem se otočila... On seděl na židli v rohu. "Čekala jsi mě?" promluvil tichým hlasem. "C-c-co chceš?" vykoktala jsem. "Neodpověděla jsi...Čekala jsi mě?" "Ne...Tak co po mně chceš?!" "Pomalu...Teď se ptám já..." vstal a blížil se ke mně.Já před ním couvala, až do doby, kdy jsem narazila na psací stůl.Byl těsně přede mnou. "Řekla jsem někomu něco, co jsi viděla?" "Ne." "A řekneš to někomu?" "Ne." "Bojíš se mě?" "Ne!" "Ale...Opravdu ne?" jeho hlas zněl pobaveně. "Ne..." zavrčela jsem na něj a chtěla jsem ho uhodit.On ale rychle napřáhl ruku a moji chytil.Skoro mi zlámal zápěstí.Kápě mu spadla z hlavy a oba jsme ne sebe zůstali zírat. "Nechápu..." zašeptala jsem. "Co nechápeš?" "Jak někdo tak krásný...Sakra co to mluvím?!" sykla jsem když jsem si uvědomila co říkám.On mi ruku pustil. "Co jsi chtěla říct?" zeptal se. "Nic...To je jedno..." zavrtěla jsem hlavou. "Víš kdo jsem?Víš co ti můžu udělat?" zavrčel a vycenil na mě zuby. "Vím...Ty jsi upír, že ano?" "Vidím, že jsi chytrá..." pousmál se. "No, tak v tom případě...Dělej, ať už to mám za sebou..." zašeptala jsem, otočila jsem hlavu na stranu a nastavila mu krk. "Uvědomuješ si co děláš?" zasyčel a zatínal pěsti. "Jo, uvědomuju...A proto...Ať je to rychle..." řekla jsem. "Ještě se uvidíme..." zasyčel a pak vyskočil oknem ven.Když jsem si vlastně uvědomila, co jsem teď zjistila, nemohla jsem uvěřit.On je upír.Nádherný upír! Další den jsem se na to snažila nemyslet.Večer, bylo pozdě, kolem jedenácté a já ležela v ledové vodě ve vaně.Vylezla jsem a oblékla jsem se do černého spodního prádla a černý župan jsem si natáhla přes ramena.Když jsem se dívala do zrcadla, vypadala jsem...Zvláštně.Taková bledá.A navíc, teď, když jsem vylezla z ledové koupele, ještě chladná kůže.Byla jsem jako žijící mrtvola...Jdu po schodech do pokoje.Sednu si doprostřed velké postele.Na chvíli zavřu oči.Když jsem je zase otevřela, on stál před postelí.Polekaně jsem sebou škubla. "Vítám tě..." řekla jsem tiše.A znova jsem zavřela oči. "Já nechápu, že jsi tak klidná...Většina lidí, kdyby zjistila, že před nimi stojí upír, dostali by infarkt nebo by se rovnou zabili třeba kolíčkem na prádlo, kdyby ho měli po ruce...S tebou to ani nehne..." "Se mnou jen tak něco nehne..." "A co s tebou hne?" zeptal se.Ucítila jsem, že si sednul na postel přede mě. "To nevím.Na to si musíš přijít sám...Jedině tak to zjistíš..." řekla jsem a vzhlédla jsem.Zadíval se mi do tmavých očí.Jeho oči byly nádherné, takové světle hnědé.Včera je ale měl úplně černé... "Jsi nádherná..." zašeptal. "Myslíš si to?" "Vidím to..." "A co teď?" "Chtěl bych se tě dotknout..." "Tak proč to nezkusíš?" "Mám strach..." "Ty se bojíš obyčejného člověka?" "Ne...nebojím se tebe...Bojím se mé reakce..." "Hele,já, kdybych neriskovala, tak asi jsem jako většina lidí - ustrašená." "Takže mi říkáš že to mám risknout?" "Je to na tobě..." "Opravdu nevím, jak na to zareaguju..." "Vždyť je to jedno." "Není to jedno!Mohl bych tě zabít!" zavrčel a z očí mu planul hněv. "Musíš to zkusit.To je jediná cesta, jak to zjistíš..." řekla jsem.On souhlasně přikývnul.Natáhl dlaň a dotkl se mých tmavých vlasů.Něžně sjel prsty po mé tváři a po krku níž, jeho třesoucí se dlaň se zastavila na mém rameně.Pak mě pustil. "Tak co?" zeptala jsem se tiše. "Chci víc..." "Zase se bojíš své reakce?" "Ne...Tentokrát se bojím tvé reakce..." "Prosimtě..." pousměju se.Tentokrát nenatáhl ruce.Nahnul se ke mně.Zavřela jsem oči.Jeho teplý tichý dech jsem cítila na svém krku.Muselo uběhnout několik sekund, než se jeho rty dotkly mých.Odtáhl se ode mně. "Tak co?" zeptal se teď on. "Chci víc..." zašeptala jsem.Bezeslova jsme se k sobě naklonili a naše rty se spojily v jeden dlouhý polibek.On se ke mně přisunul blíže.Oba jsme si klekli.Moje ruce jej chytily kolem krku, jeho mě chytily kolem zad.Praštil se mnou na postel.Tiše jsem vyjekla. "Promiň, omlouvám se...Nemůžu si zvyknout být něžný..." omluvil se mi, když si uvědomil že mě to bolelo. "Tak buď tvrdý, ale nenechej mě čekat!" tichounce jsem zavyla.On si kleknul nade mě a znova mě políbil.Nyní si mi sedl na klín.Já se posadila.Znova mě začal líbat.Moje ruce z něj začaly stahovat košili.Pak jsem mu rozepla kalhoty.On mi ale ruce od odtrhl od jeho těla.Nejdříve jsem se zarazila, ale potom jsem zjistila, že to neudělal proto, že to nechce.Jen proto, aby mi mohl lehce sundat župan.Jeho tělo bylo úplně ledové, moje ale taky.Účinky chladné koupele ještě nevyprchaly.Položil mě na záda a klekl si nade mě.Líbal mě na krku, všude...Moje celé tělo se nedočkavostí třáslo.V rychlosti přes nás přehodil deku a poté se to stalo... Pomalu skoro udušená vzrušením ležím bezmocně vedle jeho těla.Tiše vzdychám, jak se to všechno snažím rozdýchat. "Byl jsem na tebe moc hrubý?Není ti nic?" zeptal se trochu ustaraně, když viděl, jak se třesu. "N-ne.Já s-se j-jen musím vyd-dýchat-t ..." koktala jsem.Jeho ruce mě obejmuly.Přimknula jsem se k jeho nahému tělu. "Dýchej zhluboka..." pošeptal mi.Já ho poslechla.Nemohla jsem skoro ani mluvit...Taky není divu, když jsem celkem dlouho křičela...Můj dech se konečně ustálil na normálu. "Už je ti lépe?" zeptal se. "Je...Víš, ještě nikdy jsem něco takového nezažila..." řekla jsem mu na vysvětlení. "Všiml jsem si..." "Vtipné!Ty mě tady skoro umučíš svým sexuálním uměním a ještě se mi vysměješ..." sykla jsem. "Ne, tak jsem to nemyslel...Všimla sis ale něčeho?" "Ne, čeho?" "Vyspala ses s upírem..."pousmál se. "Aha, to mi nějak nedošlo...Jak se vlastně jmenuješ?" zeptala jsem se. "Já jsem Jasper...Ty?" "Black...Jmenuju se Black..." "Hezké jméno, dokonale se to k tobě hodí..." šeptl a políbil mě na rameno. "Mě se to tvoje taky líbí..." řekla jsem.Tiše jsem zívla. "Spi, lásko..." pošeptal mi. "Dobrou noc..." řekla jsem.Něžně mě políbil a pak jsem usnula... Když jsem se ráno procitla, zjistila jsem, že to všechno nebyl sen...Byla to skutečnost, holá realita. Jeho oči se na mě zadívaly a hezky se usmál. "Jak ses vyspala?" "Dobře..A ty?" "Já nespím...Nikdy..." "Já zapomněla..." zavrtěla jsem hlavou. "Nic se neděje..." "Kolik je hodin?" "Půl sedmé." Oznámil. "Musím jít nakrmit Deatha..." vzdychla jsem. (Death - můj kůň) "Půjdu s tebou..." políbil mě na tvář.Sedl si na kraj postele a oblékl si spodní prádlo a kalhoty.Jeho svalnaté tělo je tak...nevím jak to nazvat...přitažlivé...Pomalu jsem se taky oblékla a oba jsme vyšli ven ke stáji. "Chtěl jsem se omluvit, za to v té stáji..." "To je v pořádku...Deathovi naštěstí nic není..." řekla jsem a pak jsme vešli do stáje.Když Death ucítil Jasperovu přítomnost zde, začal jančit.Šla jsem k němu a uklidnila jsem ho.Pak jsem kývla na Jaspera aby šel ke koni.Hřebec se tiše třásl a napínal svaly na krku.Jasper se jej dlaní dotkl sametových nozder koně a pohladil jej po čele.Kůň jej očichal a poté k němu přitiskl hlavu. "Myslím, že máš jeho důvěru..." usmála jsem se.Když jsme koně nakrmili, šla jsme zpět domů.Převlékla jsem se. "Co budeš teď dělat?" zeptal se. "Musím do školy..." vzdychla jsem. "Doprovodím tě..." řekl. "Počkej na mě chvilku.." dodal a zmizel v lese.Asi za tři minuty byl zpátky, převlečený jako teenager. "Sluší ti to..." usmála jsem se, když si natáhl kapuci na hlavu.Hnědé vlasy mu netečně čouhaly zpod kapuce. "Díky...Jen jsem se chtěl zeptat...Nebyla to láska na jednu noc, že ne?" "Pro mě určitě ne..." usmála jsem se.Ruku v ruce jsme kráčeli do školy.Před školou jsme si sedli na kamennou zídku. "Přijedeš za mnou do lesa?" zeptal se tiše. "Kam do lesa?" "K Jezeru smrti..." řekl. "Jo, přijedu...Ale až večer..." "Dobře." Usmál se a oba jsme vstali.Doprovodil mě až ke schodišti. "Měj se..." zašeptal a obejmul mě kolem pasu.Já jej kolem ramen a něžně jsme se políbili. "Uvidíme se." "Dej na sebe pozor..." zašeptal, políbil mě ještě na tvář a pak jsem zmizela do školy.Celý den se mi toulaly myšlenky k němu.Je možné že chodím s upírem?Vždycky jsem nevěřila na nadpřirozené síly, natož na upíry...Teď tomu věřím...Vůbec jsem se nemohla na učení soustředit, což se prokázalo i v biologii, ze které jsem měla jen dobré známky.Ze zkoušení jsem dostala za čtyři.Konečně byl konec vyučování a já jela ještě na nákup do města.Nakoupila jsem nové zásoby steaků a taky zmrzliny.Přijela jsem domů, bylo šest hodin.Najedla jsem se a převlékla jsem se.Pak jsem pustila Deatha na zahradu.Vyklidila jsem mu stáj a nachystala krmení, až se vrátíme z "výletu".Pak jsem mu sundala stájovou ohlávku a bez veškerých pomůcek a postrojů (sedlo, uzda), jen přirozeně na jeho hřbetu jsem se vydala do lesa.Death rozumí pobídkám hlasem nebo nohama.Žádné sedlo ani otěže nejsou potřeba.Vydala jsem se k jezeru smrti.Přijela jsem a zastavila na kamenném břehu jezera.Okolí bylo ponuré a vládl zde takový divný pocit, který se ještě zhoršil, když jsem ve vodě zahlédla plavat kostru jelena.Otřásla jsem se a zvedl se mi z toho žaludek.Radši jsem vyjela zpět na chodník. "Jaspere!" zavolala jsem.Pak jsem ho uviděla přicházet.Oči měl zase úplně černé.Zatavil se asi tři metry přede mnou. "Black, odjeď prosím...Hned." "Co se stalo?" "Víš, mám...žízeň.Nechci aby jsem se neovládl a něco ti udělal...Půjdu na lov a pak za tebou příjdu, ano?" řekl.Všimla jsem si, že se nenadechuje.Další vymoženost upírů. "Dobře.Tak jo..." řekla jsem a otočila jsem koně. "Black!" zavolal. "Copak?" otočila jsem se. "Miluju tě..." řekl. "Jeď už..." vzdychl a viděla jsem že se třese.Rychle jsem hřebce pobídla a tryskem jsme uháněli pryč z lesa.Jela jsem městem.Každý na mě koukal jako na nějaké zjevení.Taky nebylo divu.Proháněla jsem se jako vítr po chodnících, přes park, kolem obchodů...Vrátila jsem se domů a nechala jsem koně na zahradě.Lehla jsem si do houpacího křesla za domem a pozorovala Deatha.Ten ale najednou zaržál a rozběhl se do lesa.Když se vrátil, za sebou "vedl" Jaspera.Rozběhla jsem se k němu.Vyskočila jsem mu do náruče a on mě objal.Očička měl zase medově hnědé. "Konečně..." zašeptala jsem a přitiskla jsem se k němu. "Jo...Konečně..." usmál se a na rukou mě nesl zpátky na terasu.Sedl si na houpačku a mě si posadil na klín. "Jak ses dneska měla?" zeptal se. "Na houby...Chyběl jsi mi." Odpověděla jsem a položila jsem mu hlavu na rameno. "Promiň za to, v tom lese..." "To je v pořádku." "Víš, když mám žízeň, mohl bych ti ublížit...A to bych nechtěl.Ty totiž tak hezky voníš...Po květinách a senu..." usmál se. "Jo, po senu...To je asi tím, že mě do něj Death vždycky žduchne..." zasměju se. "Co plánuješ na dnešní noc?" zeptal se tiše. "Já nevím, co ty?" "No...Napadlo mě, že bychom si mohli udělat takovou malou noční projížďku na koni..." usmál se a políbil mě na krk. "Dobrý nápad..." přikývnu.Pískla jsem a Death přiběhl.Jasper mě jednou rukou zvedl do výše a vysadil mě na hřbet koně.On je tak silný - no co, je to upír...Pošeptal něco Deathovi do ucha.Death tiše odfrkl na souhlas.Jasper si vyskočil za mě a kůň se dal do pohybu. Jeli jsme lesem.Něžně mě držel kolem pasu a hlavu měl položenou na mých zádech. "Zavři oči..." pošeptal a já poslechla.Ještě chvíli jsme jeli po cestičce v lese. "Kam mě to vezeš?" zeptala jsem se. "Uvidíš..." seskočil z koně a mě stáhnul dole.Pořád jsem měla oči zavřené.Nesl mě na rukou a pak mě postavil na měkkou zem. "Můžeš otevřít oči..." zašeptal.Pomalu jsem se rozhlédla.Stojíme na útesu, pod ním je pláž a jezero veliké jako moře.Stojíme na květinami poseté trávě. "Jak se ti tu líbí?" usmál se. "Nádhera!" vydechla jsem.Posadili jsme se do trávy. "Miluju tě..." zašeptal a pohladil mě po tváři. "Já tebe taky, Jaspere..." řekla jsem tiše a objala jsem ho. "Pořád nemůžu uvěřit, že ti můžu být tak blízko...Tak hezky voníš, mám co dělat abych se ovládl...a nezabil tě." Zašeptal. "Já se ale nebojím." Řekla jsem. "Já vím.A nikdy ti neublížím...Slibuju." odtáhl si mě od sebe tak, abychom se na sebe dívali. "Věřím ti..." pousměju se a přitom se zadívám do jeho nádherných světlehnědých očí.Naklonil se ke mně a políbili jsme se.Znova mě vzal do náruče a lehli jsme si.Květiny kolem nás voní a chladivý vánek si pohrává s našimi vlasy.Díváme se na hvězdy, přitisklí k sobě, a on mě drží za ruku. "Budeš někdy litovat, že jsi mě potkala?" zeptal se najednou. "Cože?" zavrtím nechápavě hlavou. "No...třeba se ti bude zamlouvat život normálního člověka a bude ti překážet krvelačné monstrum..." Řekl smutně.Lehla jsem si na něj.Moje vlasy mi padaly k němu a hladily jej po krku. "Lásko...Co tě to napadá!Ty jsi ten jediný se kterým chci žít...Nikdy nebudu litovat že jsem tě poznala.A i kdyby tě život se mnou omrzel a opustil bys mě, až do smrti bych na tebe vzpomínala...v dobrém." Řekla jsem a pár kapek slzí mu dopadlo na tvář. "Nikdy tě neopustím!" zašeptal a pevně mě obejmul.Dokonce tak pevně, že jsem na chvíli přestala dýchat.Hladil mě po vlasech a líbal mě.Něžně kousal do mých rtů.Něco do nás šťouchlo.Odtrhli jsme se od sebe. "Ale copak...Death je nějaký neklidný?" pousmál se. "Ne, jen je nervózní, protože ještě nedostal svoji dávku ovsa..." zavrtím hlavou a pohladím koně po nose. "Tak to bychom mohli jet domů..." řekl.Vstali jsme a oba jsme vyskočili na koně.Tentokrát jsem seděla za Jasperem já.Objímala jsem ho kolem pasu a hlavu jsme měla položenou na jeho rameně.Pomalu jsme vyjeli z lesa a byli jsme na okraji města.Jedeme po silnici, žádná auta nejezdí.Je to asi proto, že je pozdě v noci.Přijedeme k mému domu a Death plavným skokem přeskočí plotek u domu.Cvalem dojedeme ke stáji a sesedneme.Kůň si unaveně lehne do slámy a vydechuje.Až když mu donesu kyblík ovsa a vody, vstane a dá se do jídla.Jasper mě vezme za ruku a jdeme před stáj. "Jaspere?" zeptala jsem se tiše. "Ano?" "Zůstaneš tu dneska?" "Jak budeš chtít..." "Já chci." "Tak bysme měli jít, ne?" ukázal na dům.Oba jsme se vydali domů.Zatímco jsem se sprchovala, on se přehraboval v mých CDčkách.Přišla jsem do pokoje v černém tílku a kraťasech. "Miláčku, pojď mě obejmout..." zašeptal.Seděl na kraji mé postele.Přistoupila jsem před něj.Obejmul mě rukama kolem pasu a položil si hlavu na mé prsa.Já jej hladila po vlasech. "Nemůžu bez tebe žít..." zašeptal. "Stal jsem se závislým...Na tobě." "Tak to jsme na tom stejně." Přikývla jsem. "Budeme spolu žít?" "Do mé smrti..." vzdychla jsem. "Navždy..." "Můžeš ze mě udělat...upíra?" "Můžu ale není to žádný med...Chceš být příšera jako já?" "Chci...Z celého srdce...Z hloubi duše...Chci ti být nablízku po celou věčnost..." "Dobře si to rozmysli...Není cesta zpět..." zavrtěl hlavou. "A bude to bolet..." dodal. "Nevadí...Jsem připravená." Řekla jsem. "Miluju tě!" zašeptal a zakousl se mi do ramene.Padla jsem k zemi... V bolestech jsem se svíjela dobré tři dny.On seděl u mě a držel mě za ruce.Když byla proměna u konce a procitla jsem se, bylo mi zvláštně. "Jak ti je, lásko?" zeptal se tiše. "Já...jsem..." zašeptala jsem.Cítila jsem chlad svých rukou, v zrcadle jsem uviděla své oči.Už ne modré, ale hnědé.A taky jsem necítila tlukot srdce ve své hrudi. "Já jsem upír?" zeptám se. "Už ano..." zašeptal. "Lituješ, že ano?" sklonil hlavu. "Ne!" sykla jsem a pevně jsem jej objala."Konečně můžu být navěky s tebou!" dodala jsem. "Miluju tě..." usmál se něžně mě políbil... A tak jsem se stala tím stejným stvořením jako můj Jasper.Jako on, upír, přízrak od Jezera smrti...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hanče Hanče | Web | 11. března 2009 v 20:25 | Reagovat

ahoj jo díky moc,líbí že sa ptáš:-)přídám si tě,máš to tu super:-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama