→ FF - My little Bear...

22. dubna 2009 v 9:40 | Dark-Black alias "Emmett" |  → FanFictions

FF - "My little Bear..."


by Blacky alias "Emmett"

write for www.t-w-i-light.blog.cz & www.darkblacky.blog.cz

"Mami...Nikam nejdu..."oznámí mladá dívka, s černými vlasy a očima šedostříbrné barvy, své matce.
"Ne.Obleč se a jdi, nebo přijedeš pozdě, už na svůj první den." zavrtěla hlavou její matka, která byla přesným opakem té dívky - blondýna s modrýma očima.
"Mami!Ale oni mi zase něco provedou!" vzdychne vzdorovitě a nechce znova myslet na to, jak jí noví spolužáci ubližovali.
"Ale Blacky, no tak...Oni tady nebudou takoví..." chlácholila ji matka.
"Ne!Všude jsou stejní!" křikla a utíkala po schodech do pokoje.
Ne.Nesouhlasila s matkou.Ve všech školách, ve kterých byla, jí pořád ubližovali.Její rodiče se rozvedli, otec bydlel na Aljašce a ona se musela s matkou stěhovat už v jedenácti.Bydlela v Denveru, Phoenixu, Chicagu i Washingtonu.Ale teď se přistěhovali do Forks.Blacky se už těšila na to, až jí bude osmnáct a ona zmizí.Pojede zpátky za svým milovaným otcem na Aljašku, kde budou lovit medvědy a chodit na ryby, tak jako to dělávali dříve, v době jejího dětství.Oblékla se do černého, do její oblíbené barvy, na hlavu nasadila pleteného kulicha a vyrazila do školy.Sedla do auta, které jí táta přivezl minulý rok k vánocům - Volkswagen Caravella, tmavé barvy.S voňavým stromečkem přivázaným k mřížce topení, s vůní borovic a horské vody.Aspoň něco aby jí připomínalo otce...Nastartovala a vydala se na cestu do školy.Našla si místo na konci parkoviště a zaparkovala.Přišla do kanceláře školy.
"Dobrý den, slečno Stevensová." pozdravila ji starší paní, schovaná za hromadami dokumentů na psacím stole.
"Dobrý den..." řekla tiše Blacky.
"Tady je váš rozvrh.Hodně štěstí..." usmála se na ni a Blacky odešla.
První hodinu měla francouzštinu.Přišla do třídy a sedla si do poslední, volné lavice.Ignorovala pohledy spolužáků a dala se do psaní testu, který jim rozdala učitelka.Další hodinu měla biologii, pak tělocvik.Házeli tenisovým míčkem a ona ho hodila tak daleko a takovou silou, že rozbila okno na konci tělocvičny, za čež utržila jedničku za hod do dálky.Zatím měla štěstí, vždycky na ni vyšla prázdná lavice.Teď měla literaturu.Vešla do třídy a bylo tam jen jediné volné místo, ve čtvrté lavici, vedle jednoho kluka, který seděl otočený a povídal si s dvěma lidmi sedícími za ním.Šla k lavici a on se na ni otočil.Podivně se na ni podíval a pak vyskočil a zmizel i s učebnicemi ze třídy.Ona se za ním zadívala, nechápala co znamenalo to jeho chování.Sedla si a vytáhla si věci.Někdo jí poklepal na rameno, otočila se.
"Ahoj...Já jsem Alice Cullenová.Omlouvám se za bratra, udělalo se mu špatně..." usmála se drobná dívka s tmavými vlasy rozježenými do všech stran, byla taky pěkně oblečená - fialková vyšívaná sukně a bílá halenka.
"Jo, v pohodě...Ahoj.Jsem Blacky Stevensová." usměje se na ni, připadá jí celkem super a něčím ji zaujala.Už teď ví že si budou rozumět.
"Těší mě.Tohle je Jasper, můj kluk." ukázala na mladíka vedle sebe a ten na mě kývl.
"Ráda vás poznávám..." přikývnu.Náš rozhovor ale přerušil profesor, který právě přišel.
Celou hodinu jen znuděně seděla, naštěstí zazvonilo a oni mohli jít na oběd.Když šla s táckem po uličce mezi stoly v jídelně, někdo jí podkopl nohu.Ona se rozplácla na podlahu.Začala zuřit.Postavila se na nohy a napřáhla se.Tomu klukovi, co ji podkopl, dala pěstí.Všichni ale zůstali zírat, protože ho praštila tak silně, že přistál se zlomeným nosem o dva stoly dál.Sehnula se, sebrala jablko, láhev s vodou, tácek položila na stůl k ostatním táckům a utíkala do auta.Nasedla, velkou rychlostí vyjela z parkoviště.Jela po cestách, nevěděla kam vlastně jede.Protože zastavila těsně před skálou, vystoupila.Šla až na okraj skály a zavřela oči.Poslouchala hukot skal.
"Co tady děláš?" ozvalo se za ní.Ona se lekla a padala dolů.Ani nevěděla jak to dokázala, zachytla se o větev.
"Chyť se..." ozvalo se shora a objevila se něčí ruka.Ona se chytila a on ji vytáhl nahoru.Poznala v něm toho kluka, Alicina bratra...
"Děkuju..." zašeptala vylekaně.
"Měl bych se asi představit.Jsem Emmet Cullen, bratr Alice." řekl.
"Já se jmenuju Blacky." řekla mu a podla si s ním ruku.Měl ji ledovou, ale ona ji měla skoro tak stejně chladnou.
"Promiň že jsem tě vylekal..."
"V pohodě, už jsem nahoře." kývla.
"Co tady děláš?Neměla jsi náhodou být na odpoledce?" zeptal se.
"Zdrhla jsem...Už bych nejspíš měla jít..." řekla a šla ke svému autu. "Děkuju..."
"Brzo se uvidíme..." přikývl.
"V to doufám..." pousmála se a nasedla do auta.
"Měj se Blacky, zatím..." usmál se.Ona nastartovala a odjížděla.Když se podívala do zpětného zrcátka, už tam nebyl.

Je noc.Ona vstane z postele a podívá se z okna.Na stromě viděla nějakou osobu, ale když utíkala k oknu, aby se podívala, kdo to je nebo co dělá, zmizel.Neměla strach.Měla divný pocit...

Když se ráno probudila, do parapetů oken bušily kapky deště.Oblékla se a vydala se do školy.Kupodivu, na odpolení vyučování, což je výtvarná výchova si sedla do prázdné lavice, těsně před zvoněním ale do třídy přiklusal on...
"Ahoj, Blacky." usmál se.
"Emmete?" podívala se na něj.
"Moc rád tě zase vidím..." řekl tiše.
"Já tebe taky..." pousmála se.Po dlouhém vysvětlování učitele jsme měli nakreslit něco co se nám často zdá.Dala jsem se do kreslení.
"Páni, ty tak nádherně maluješ..." vydechl Emmet.
"Já?To těžko..." pousmála se. "To tvoje vypadá...no, trochu děsivě..." Pousmála se.
"Taky si to myslím..." zasmál se.
"To moje je ale děsivější..." usmála se.
"Hele, Blacky...Co jsi včera dělala na té skále?" zeptal se tišeji.
"Proč to chceš vědět?"
"Zajímá mě to..." zavrtěl hlavou.
"Teď nemám chuť o tom mluvit."
"Já ti ale nedám pokoj, dokud se to nedozvím..."
"Klidně mě otrvuj...Můžeš přijít klidně o půl noci a pověsit mě za nohy ze stromu, ale nevytáhneš to ze mě..." zavrtěla hlavou a zrovna v tu chvíli začalo zvonit.Vstala a odešla.Rychle odjela domů.Byla rozčilená, co ho to zajímá?A sakra, co mu to řekla?Nechápala, kde se to v ní vzalo...
Nemohla usnout.Bylo už půl jedenácté, jedenáct, za pět dvanáct...Blížilo se k půlnoci, a když starobylé hodiny začaly tiše odbíjet půlnoc, něco zaklepalo na dveře.Lekla se a spadla z postele, na které seděla.Šla tiše k oknu a poodtáhla závěs.Pak se ale lekla ještě více.Otevřela okno.
"Emmete?!" vyjekla.
"Ahoj, Blacky..." řekl tiše, "pustíš mě dovnitř?"
"Emmete, ale..." zavrtěla hlavou, on ji ale popadl a skočil dole z okna, i s ní.Držel jí ruce na ústech, aby nezačala ječet.Měkce dopadl na trávu, a to skákal z druhého patra.Pak ji pevně držel a utíkal do lesa, kde ji pověsil na strom za nohy.
"Emmete!Sakra pusť mě dole!" zasyčela a začala sebou smýkat.
"Říkala jsi že..."
"Je jedno co jsem říkala, ale pust mě dole..."
"A řekneš mi to?"
"Jo!" zasyčela.On vylezl na strom a pustil ji dole.Spadla na trávník.
"Jauva..." řekla tiše, uhodila se o kámen.
"Promiň..." řekl tiše a pomohl jí na nohy.
"No, tak co chceš vědět?" zavrtěla hlavou.
"Proč jsi byla včera na té skále?" zeptal se a rozešel se.Ona šla vedle něj.Šli jen kousek, pak se ocitli na té skále, o které byla řeč.On si sedl na kraj skály a ona se posadila vedle něj.
"Je to ale opravdu na dlouho..."
"Mě to nevadí." nedal se odbýt.
"Dobrá, tak začnu od začátku..." řekla a začala mu vykládat všechno, jak se jejich rodiče rozvedli a jak se s matkou stěhovala.
"Táta...Táta mi hrozně chybí." řekla ..
"To věřím.Je ti něco?Celá se třeseš..."
"To nic, jen..." zavrtěla hlavou, "je mi trochu zima..." On si sundal mikinu a přehodil jí ji přes ramena.
"Děkuju.Jak ráda bych měla kamarády, jen každému se zdám divná..."
"Proč?"
"Já nevím...Ale poslední dobou se mi dějí divné věci..."
"Promiň že se pořád vyptávám, ale...Jaké?"
"No...Třeba...Včera jsem praštila jednoho kluka, protože mi na obědě podkopnul nohy.Jenže, takovou silou, že odletěl o dva stoly dál...Já nechápu, proč se mi to stává...Že mám velkou sílu, nebo někdy normálně nevědomky, když piju, tak rozmáčnu sklenici.Máma mi proto ani nedává umývat nádobí, abych ho nerozbíjela...Skoro nespávám, tak dvě až tři hodiny denně.Ale ty už musíš být pořádně unavený, že?"
"Ne.Nejsem...Ale asi bych měl tebe donést zpátky domů..." řekl, vstal a vytáhl ji na nohy.Ani nevěděla jak, se ocitla na jeho zádech.
"Drž se pořádně..." řekl a znova se rozběhl do lesa.Tentokrát běžel pomaleji než předtím.Ona se zachumlala do jeho mikiny, a pevně se ho chytila nohama kolem pasu a rukama kolem krku a rukou.Od jeho kůže šel chlad, jí to ale bylo jedno.Vnímala jen ten příjemný pocit, že se s ní někdo baví.
"Emmete?" zamumlala tiše.
"Ano, Blacky?"
"Proč jsi dneska...přišel za mnou?"
"Víš...Myslím že nevíš co...co doopravdy jsi..."
"Jak to myslíš?" zeptala se celá rozespalá.
"Teď už to nerozebírejme.Už jsi unavená, zítra to dořešíme, ano?" najednou se rozběhl doproti stěny a vyšplhala až ke mně do pokoje.Vlezl oknem dovnitř a pokládal ji do postele.
"Budu tě čekat v noci..." zamumlala.
"Příjdu.Do školy ale zítra nepůjdu..."řekl tichounce.
"Dobrou, Emmete...Hezky se vyspi, medvídku..." řekla, ale už ve skutečnosti nevěděla co říká, protože padala do bran snů.
"Dobrou, Blacky..." řekl a přikryl ji dekou, "medvídku..." pousmál se, jak ho nazvala a vyskočil oknem...

Ráno se probudila a cítila se, jakoby jí někdo trefil kladivem do hlavy.Nevěděla, co se vlastně stalo.Pak ale si vzpomněla, při pohledu na jeho mikinu, kterou měla k sobě přitisknutou.
Oblékla se a jela do školy.Celý den chodila jako tělo bez duše.Pořád jen myslela na ten kus jeho oblečení, který leží na její posteli.
"Blacky, hej!Blacky..." zavolal na ni hezký hlas od jednoho stolku, když byla na obědě.
"Co se děje, Alice?" otočila se.
"Pojď si sednout k nám..."ukázala.Šla k nim.
"Blacky, tohle je můj další bratr, Edward a jeho dívka Rosalie, Rosalie je Jasperova sestra." ukázala na pár sedící vedle sebe.Edward měl rozježemé bronzově zabarvené vlasy a Rosalie byla blondýnka.Všichni jsou moc hezcí...
"Těší mě." usměje se a sedne si k nim.Oni nejí, ona také ne.
"Copak, nechutná ti?" zeptala se jí Rosalie.
"Ne...Tohle jídlo chutná divně, tak trochu jako bahno..."zavrtěla hlavou.
"A jaké je tvé oblíbené jídlo?" zeptala se Alice.
"Já mám nejraději...je to divné, já vím, skoro syrový steak...Ale vařit si ho musím sama, protože máma nenávidí krev." řekne.
"Jo?A tobě vadí krev?" zeptal se Jasper.
"Mě?Ne, naopak...Krev...miluju..." pousmála se.
"Zajímavé..." usmála se Alice a ostatní přikývli.Protože se chystají domů, všichni vstali.Edward ji potáhl za rukáv.
"Blacky, tohle ti posílá Emmett." řekl tiše a předal jí dopis.
"Díky..." poděkovala mu, rozloučila se s nimi a pak odjela svým autem domů.Zavřela se v pokoji a jako první vzala do náruče Emmetovu mikinu.Pak si sedla na postel a otevřela dopis.Byl tam internetový odkaz.Ona si zapla notebook a zadala odkaz.Pak si přečetla celou stránku, úplně všechny články.Když to dočetla, bylo devět večer.Pak zaklapla notebook a pochopila, co včera Emmett myslel tím "nevíš kdo doopravdy jsi".
Ona i Emmett je upír.Nechtěla tomu věřit, nemohla tomu věřit.Nikdy nevěřila na zázraky nebo nadpřirozené bytosti...Čekala až do jedenácti.Pak se pod oknem ozvalo písknutí.Ona se vyklonila, stál tam Emmett.
"Skoč dole." řekl.Ona poslechla a skočila, napodobila dopad jako Emmetův včera.Dopadla měkce.Nemohla tomu věřit.
"Emmete?Je tohle pravda?" začala, ale on jí položil prst na pusu.
"Tiše.ž později." kývl a ona mu vylezla na záda.Pevně se chytila a on se rozběhl.Tentokrát tak, jak to umí, upírsky...Doběhli na skálu a ona mu skočila ze zad.
"Takže..." zeptal se tiše.
"Je to pravda?Emmete, je to pravda?" zavrtěla hlavou.
"Podle všeho, ano..." řekl, vzal ji na ruce a znova se rozběhl.
"Pojďmě domů, prosím..." řekla tiše.On změnil směr a utíkal k ní domů.Znova skočili do jejího pokoje a ona zavřela okno.
"Emmete...Já to nechápu...Jak můžu být...upír?"
"Tví rodiče jsou taky upíři..." řekl.
"Ale co...Vždyť já můžu jíst, i spím..." zavrtěla hlavou.
"To je tím, že jsi ještě nebyla lovit..."
"Ale já mám strach, vždyť vůbec nic nevím, neumím...Přečetla jsem článek a nevím stejně nic..." sedla si na postel.
"Zítra máš mít narozeniny, že ano?Teda vlastně za pět minut..." řekl tiše. "Budeš pravý upír..." dodal.
"Ty to nechápeš?Vždyť já nevím jak upír vypadá a co dělá..." vrtěla hlavou a úplně zapomněla, že jí bude osmnáct, tak brzy...
"Blacky, uklidni se..." řekl jí tiše.Ona se začala třást.
"Co je, je ti dobře?"
"Ne...není." řekla a zaťala zuby.Nevěděla co se s ní děje. "Mohl bys..." natáhla k němu ruku.On ji ale vzal a přitáhl si ji k sobě.Posadil si ji na klín.Ona mu dala ruce kolem zad a položila mu hlavu na rameno.
"Až...Až se to stane a ty budeš upírem...chci ti něco říct..." řekl.Pět minut uběhlo a ona se přeměnila.
"Emmete...Zastav to prosím!Bolí to..." cedila přes zaťaté zuby.Všechno ji bolelo a byla celá napnutá.
"Blacky...Tiše...To vydržíš, bude to jen chvilku..." zeptal jí a pevně ji tiskl k sobě.Opravdu, asi za dvě minuty bolest povolila.
"Jak ti je?" pošeptal jí.
"Já jsem...?" zamumlala.
"Ano.Jsi to, co jsem já.Upír..." přikývl.
"Co jsi mi chtěl říct?"
"Už jsem ti to chtěl říct včera....Ale nevydržel bych to, mohl jsem ti ublížit."
"Tak co teda?"
"Blacky...Já..." zašeptal a sklonil se k jejím rtům.
"Můžu?" zeptal se ještě tichounce.Nedala mu žádnou odpověď.Přisála se k němu.Chytil ji kolem pasu.
"Můžu...?" zeptal se znova.
"Dnes, si se mnou můžeš dělat, co chceš..." odpověděla.Položil ji na postel a něžně ji začal líbat.Tahle noc byla velmi tvrdá.Jak pro ni, tak pro něj.To, co spolu zažili, nemohli nikdy zapomenout.
"My little bear...?" zašeptala a přitiskla se na jeho nahou svalnatou hruď.
"Ano, lásko?" zasmál se.
"Co mám dělat, když jsem upír?"
"Budeš to mít lehké...Budeme spolu.Navždy...Takže všechno co dělám já, budeš dělat ty, teda skoro všechno...Můžeme chodit lovit medvědy, žít spolu...Milovat se..."
"Nic jiného nechci..." usmála se a znova se vpila do jeho rtů...

Protože jí bylo osmnáct, přestěhovala se k Cullenovým.Potom, pravidelně jezdila s Emmetem na Aljašku za svým otcem.Žili si opravdu nádherně, bez starostí.Za nějaký čas poté, si pořídili chatu v horách, kousek od vodopádů, v lesích.A byli spolu, Blacky a Emmett Cullenovi...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hanče Hanče | Web | 23. dubna 2009 v 21:03 | Reagovat

hej tak to nemá chybu,povedená povídka ale nejvíc ma dostalo že edward je s rosalie :Da byli spolu štastně dokud byli oba živi:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama